ИСТИНА

Příspěvek je věnován aktuálním specifikům výuky českých reálií na různých fakultách Moskevské státní univerzity. Zamýšlí nad problémem oborového zaměření kursu pro historiky, žurnalisty a bohemisty. Podle SERR, součástí uvědomělé výuky jsou sociokulturní komponenty studia moderního jazyka a sociokulturní kompetenci představuje „znalost reálií, tradic, mravů, společenských rituálů, způsobů chování, typických postojů“. Příspěvek nejprve stručně prezentuje teoretickou klasifikaci reálií – vnější (mimojazykové), vnitřní (extralingvální a intralingvální), komplexní. Pak se soustřeďuje na didakticky přiměřenou aplikaci kursu pro studenty humanitních fakult, jejichž profily se výrazně liší. Studijní program pro bohemisty zahrnuje jak oborové předměty (česká literatura, české dějiny, česká kultura), tak srovnávací, jež jsou součástí studia slavistiky (slovanská filologie, slovanský folklor apod.) Tyto předměty vytvářejí základy sociokulturní kompetence, hlavní úloha ale patří bezesporu jazykovým seminářům. Studenti Historické fakulty, kteří se specializují na katedře Dějin jižních a západních Slovanů, už mají zpravidla solidní historický background, když začínají se učit česky (čeština je pro ně povinně volitelným předmětem). Žurnalisté často volí češtinu jako druhý cizí jazyk, i když většinou nevědí skoro nic o České republice. V rámci bakalářského studia mají jenom hodiny praktického jazyka, takže na jazykových seminářích učíme je rozumět nejen češtině, ale také mentalitě, myšlení i cítění, protože je jazyk sám o sobě faktem kultury a odrazem národa. Příspěvek shrnuje zkušenosti s adaptací kursu České reálie v souladu s náročnými požadavky oborových bakalářských a magisterských zkoušek. Závěr příspěvku se zaměřuje na další možnosti pro prohloubení znalostí studentů v oblasti mezikulturní komunikace. Budou také uvedeny a komentovány výsledky testů a dotazníkového šetření.